Nesmrtelné bábušky přežily i Černobyl

Vně domku 78leté Hanny Zavorotnye, v mrtvé zóně Černobylu, padá do sněhu krvavá hlava mohutné prasnice. Mrazivý prosincový vzduch je naplněn vzrušením, když Hanna mezi odlehlými stájemi v rukou stále třímá stříbrnou, sedmipalcovou čepel.


"Dnes velím průvod," říká s úsměvem, když předává sud plný vnitřností své švagrové do udírny, a pak se rozjíždí znovu. V jedné ruce drží čerstvý, o velikosti pěsti velký kus syrového vepřového sádla - v Ukrajině není větší pochoutky - zastaví se a rozděluje jej na tenké plátky pro sousedy.

"Létám jako sokol!" Hanna pendluje zpátky k mrtvému tělu. Skutečně, sokolům - stejně jako vlkům, divokým prasatům, losům a některým dalším druhům, která v okolí nejsou vidět po celá desetiletí - se v lesích a vesnicích kolem Černobylu daří docela dobře.

Jednomu konkrétnímu sokolovi se ale tak dobře nevedlo. Velký, šedobílý exemplář s nafouknutou hrudí a rozmáchnutými křídly visí Hanně nad kurníkem, jako varování pro svůj druh. "Přišel a snědl mou slepici, tak jsem ho přemáchla holí," konstatuje klidně Hanna.

Ačkoli to tento sokol nemusí přežít, Hanna a její sousedé ano - navzdory všem překáždám a jakýmkoli lékařským predikcím. Před dvaceti šesti lety, 26. dubna 1986, jaderný reaktor č. 4 v Černobylské jaderné elektrárně vybuchl po rutinní zkoušce a během desetidenního požáru vychrlil 400krát víc radiace než bomba na Hirošimu.

A Hanna i sousedé stále žijí.

Zdroj: telegraph.co.uk